Na počátku sedmdesátých let minulého století vznikla v Praze Střešovicích ve Farní ulici spontánně  obrazárna, do které svými výtvory zdarma přispívali přátelé autora tohoto experimentu. Zdarma, protože taková už byla doba tíživé totality, kdy i temperové barvy se sháněly obtížně, neboť ne každé papírnictví je mělo na skladě. Nadaní umělci měli pramalou šanci prezentovat své výtvory už proto, že výraz prezentace byl málo frekventovaný. Tak využívali každou příležitost, byť měla nádech dobrodružství a auru čehosi tajemného. Jak expozice vznikla, tak zanikla, když hlavní organizátor změnil bydliště. Nedávno, při pátrání po historických artefaktech, "archeologové" náhodou narazili na pár exponátů původně rozsáhlého souboru. Nabízíme je zmenšené a navíc upravené v různých zmenšeninách původních velikostí. Podle názvů Tonička, Kopulace, Kaktus je snadno identifikujete. Poslední ze zmenšených reprodukcí (vpravo nahoře)  představuje obrázek, který mimo jiné dokumentuje prostředí depozita, ve kterém byly výtvory uloženy. Bohužel čas a plíseň udělaly své. Jinak jde o osobitý výtvor V. P., inspirovaný věhlasným českým umělcem, členem Skupiny 42.

Kde: V obci Kersko u Svatojosefského pramene

Kdy: V těchto dnech, ale nebylo to poprvé (9.2015)

Kým: Kdo ví, ale Středočechům to dobrou vizitku nedělá

V těchto místech žil slavný spisovatel, žijí zde významní lidé, točil se tady film Slavnosti sněženek, haciendy si stavěli i staví proslavení i profláklí, místní, náplavy, přespolní, též cizinci, cyklisté si u pramene plní své lahve, lidé si odváží vodu v kanistrech i petkách, mnozí tvrdí, že z žádné jiné není tak dobré kafe. Dělají to už skoro stovku let, a to se po dlouhá desetiletí ví, že voda je radioaktivní. Dřevěnou sochu Josefa přinesla nová nadšená doba, která, bohužel, neoplývá jen revolučním nadšením. Jsou jí vlastní i jiné emoce, než družnost, altruismus a kolektivní duch. Mnohé se šušká o údajných místních mafiích a vzájemných animozitách různých osob. Těžko ovšem pochopit, proč to odnáší ten umělecky ztvárněný kus měkkého dřeva.*

Jinak je samotný vrt  hluboký 89 metrů a jeho vydatnost je 118 litrů za minutu. Byl vytvořen firmou Artesia v roce 1934, v roce 1985  prošel rekonstrukcí, kterou provedla společnost Vodní zdroje Praha. Jedná se o přírodní, tvrdou, uhličitou vodu, která patří mezi alkalicko-muriatické, slané, slabě radioaktivní kyselky se zvýšeným obsahem sirovodíku a železa, obsahuje zvýšené hodnoty jodu a lithia. Stálá teplota je 9 °C.

*U příští verze by možná neškodilo prodloužit kovové výztuhy až do hlavy sochy, aby si to pila pamatovala... :(

O falešných pocitech (Jak to vidí Amelie Horská)

Elitářství je vlastně pyramida. Samotná elita je velmi úzká, ale jejich okolí se snaží zařadit mezi těch několik málo jedinců nad nimi, a tak předstírá, napodobuje, a časem začne úspěch elity považovat za svůj vlastní, a minimálně ve svých vlastních očích se stane součástí elity. Takhle to pokračuje dál a dál, níž a níž. Takže ve finále si skoro všichni myslí, že oni patří k elitě taky. Dejme tomu, že studenti Univerzity Karlovy si myslí, že jsou nejlepší, nejchytřejší, nejschopnější ze všech. Studenti ostatních vysokých škol věří a úpěnlivě přesvědčují všechny o tom, že na tom nejsou o nic hůře než ti z Karlovky, ale naopak jsou na tom daleko lépe než ti ze soukromých škol. A tak dál. Zajímalo by mě, kde to končí.

V mnoha případech hraje roli i stud přiznat svou současnou situaci. Viz česká nižší střední třída, která naprosto iracionálně podporovala rovnou daň. Zaprvé z toho důvodu, že oni jsou přece ti bohatší, tak nebudou živit nějaké vyžírky a zadruhé z naděje, že jednou budou ještě bohatší, takže se jim to bude hodit. Americký sen. Raději si vezmu půjčku na Mercedes, než abych jezdil v Superbu. Volím pravici. Když už jsme u toho, obrovská popularita Andreje Babiše podle mě pramení z jeho schopnosti tvářit se, že je jeden z nás. Jeden z obyčejných smrtelníků. Není jako elitářští politici, maká. Na nás ostatní pak dopadají drobty jeho úspěchu a pocit, že když se s ním známe, tak jsme vlastně trochu jako on. Patříme do kruhu dolarových miliardářů. I když to je úplná blbost.

Touha po tom patřit k úspěšné skupině, která je ve společenském žebříčku nad námi, a potřeba tuto příslušnost demonstrovat ovšem společnost nepřiměřeně polarizuje. Když vám patří dům na golfovém hřišti chráněném závorou a vaří vám v klubu, tak nemáte tušení, kolik stojí vajíčka, a hlavně vám je to úplně jedno. Když vaše děti mají soukromé trenéry na všechny sporty, tak nechápete, že někdo nemá na to poslat své dítě na letní tábor. Když bydlíte v řadovkách obehnaným plotem, tak se nemusíte bát o děti hrající si před domem. Když bydlíte na Vinohradech a chodíte si pro čerstvé maso do lokálních řeznictví, tak nechápete, že se někdo v jiných částech republiky bojí, že ho po cestě do obchodu okradou. Když bydlíte v Praze, tak nejezdíte do Brna. Když žijete na Manhattanu, tak nemáte tušení, s čím se potýkají lidé v Brooklynu. Nejsou to ovšem ty rozdíly samotné, co společnost polarizuje. To, co společnost rozděluje, je neschopnost a neochota se vzájemně pochopit.

Otázka je samozřejmě na místě, protože ocitovat něčí výrok a tvrdit, že dotyčný to tak opravdu vidí je zavádějící. V tomto případě je ovšem správnější použít čas minulý, neboť Peroutka své články psal v různých časech a za různých režimů. Kdo dneska může s jistotou tvrdit do jaké míry je napsané obrazem jeho duše a do jaké odrazem doby, kdy text vznikal? 

Miloš Zeman slíbil spojování společnosti, moc se mu to nedaří, aniž by mohl oprávněně tvrdit, že se o to snaží, ale to, co společnost fakticky rozděluje není pan prezident, nýbrž sám princip demokracie. Přímá volba hlavy státu to ukázala v plné nahotě. Ono se hezky řekne, že v demokracii rozhoduje většina, v praxi je to ovšem trochu jinak, protože ona rozhodující většina se tvoří různými prostředky a postupy, že jeden se nakonec diví kam vlastně patří a kam to došlo. Ta manipulace u přímé volby je samozřejmě náročnější a obtížnější než v případě zastupitelské "demokracie." Tak se stalo, že společnost se nově rozdělila na příznivce Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga, což je mimořádně citlivé dělení, s podstatně výraznějším dopadem, než přináší tradiční dělení na Sparťany a Slávisty.

Takže jsme si zvolili svého prezidenta a mnohým se to nelíbí, jakože se mnohým nelíbí i některé jeho způsoby, nebo chcete-li: povahové rysy. V tomto ohledu i napříč fankluby. Co ale naplat, není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Když už za nemalého přispěním pana prezidenta vznikla rozprava o osobě a díle F. Peroutky a mejlem nám na stůl v důsledku vzniklé vřavy přistál výtisk "Přítomnosti" z roku 1939, zkusme jej posuzovat v kontextu té doby. Zkusme se na něj podívat nezaujatě a poznat jak se tehdy s nelehkou situací vypořádávali i další redaktoři časopisu, ne jenom jejich šéf. Zkusme si představit co všechno se může za jejich slovy skrývat. Je  poučné hledat paralely i s žurnalistikou naší doby, protože volně řečeno s Nietzchem: Lidé se nemění, mění se jen kulisy ve kterých se pohybují.

Je voják hrdinou jen proto, že byl zabit? (Jak to vidí Matěj Stropnický.)

Byl by pak hrdinou i havíř zasypaný při důlním otřesu. I on musí být odvážný, jeho práce je psychicky i fyzicky náročná a je ve stálém ohrožení života. Nikdy jsem však nečetl o padlých hrdinech důlního neštěstí. Hrdinou je horník, který zachrání někoho jiného místo sebe. Zasypaný horník je obětí.

Byl by pak hrdinou i pilot, jehož letadlo s cestujícími na palubě ztroskotalo. Není ale hrdinou, je obětí. Hrdinou je pilot, který při nouzovém přistání vynesl z hořícího stroje pasažéry a riskoval vlastní život pro druhé. Konečně i perzekvovaný politik, zatčený třeba a odsouzený ve vykonstruovaném procesu, je jen obětí represálií. Hrdinou se stává teprve tehdy, když svou při neodvolá, pokračuje v ní ve vězení i znovu po propuštění. Ne, výkon povolání není ještě hrdinstvím.

Hrdinství je nasazení vlastního života pro vyšší smysl, než je obživa nebo sebezáchova. Třeba i ve válce. Smysl válce ale nedává voják svou obětí. Miliony lidí zemřely ve válkách zbytečných, hloupých, marných. Smysl války je v ideálech, jimiž a za něž je vedena. Tvrdit tak o padlých českých vojácích v Afghánistánu, že jsou to hrdinové, znamená tvrdit, že afghánská válka má vyšší smysl, že je to oprávněná a spravedlivá válka. Že je vedena ideály, pro něž stojí za to i zemřít.

Nit v látce skrytá, není to, co věta v látce filozofa, že vládce na oprátce neznamená konec světa.

Ivo Ištvána jsem si kdysi přál za Nejvyššího státního zástupce. Renáta Vesecká však rozehrála svou hru a mně pouhému náměstku ministra spravedlnosti se nepodařilo jejímu nástupu zabránit. Stala se jí a po nástupu Topolánkovy vlády, načichla špínou, dělala věci neobhajitelné a všechny své kritiky odstranila, pochopitelně i Ivo Ištvána. Ivo Ištván není mediální typ, je mimořádně přemýšlivý, ano trochu akademický a - jak jsem ho kdysi znal - nepochybně velmi poctivý. Jistě to nebyl on, kdo byl spouštěčem současné kauzy Nagyové a spol. To byla především ona sama, která s pocitem, mohu vše - musím vše - diktovala - se spojovala s kmotry podsvětí a tím na sebe upoutala pozornost ÚOOZ a následně ve světě naprosto nepředstavitelným způsobem dvěma šéfům vojenských rozvědek diktovala, jak mají sledovat manželku premiéra, jehož byla milenkou. Stále se mi jeví naprosto neuvěřitelné, že politici a média toto nezaznamenávají. A že si vůbec odvažují hovořit o puči, překročení pravomocí apod. Neznám jinou zemi našeho typu, kde by toto bylo možné. 

Politické hnutí, které nerozumí dvěma základním psychologickým charakteristikám, je odsouzeno k zániku. Prvním tímto rysem je syndrom měnícího se psychologického základu. Definoval ho biolog Daniel Pauly. Okolnosti svého mládí považujeme za normální a nevýjimečné, ať jsou jakkoliv kruté nebo chudé. V důsledku toho se během několika generací přizpůsobíme i tomu nejintenzivnějšímu útlaku či chudobě a zdá se nám, že je to normální a nezměnitelná situace.

Druhým psychologickým rysem je tlak na změnu hodnot (jinak známý jako feedback vůči určitému politickému programu). Jestliže například má vaše země veřejné zdravotnictví, které zajišťuje, že každý, kdo potřebuje lékařské ošetření, ho dostane, aniž by za ně musel platit, toto v občanech vytvoří názor, že je normální postarat se o neznámé lidi a je nenormální a špatné se o ně nepostarat. Jestliže žijete v zemi, kde se lidé nechávají na ulici zemřít, vytvoří to ve vás názor, že je normální, že nemáte vůči chudým a slabým žádnou odpovědnost. 

Podle nové právní úpravy je zde odpovědnost dědiců za dluhy zůstavitele nejen v rozsahu zděděného majetku, ale i celým svým vlastním majetkem. Jedná se o největší novinku v dědickém právu. Do prosince loňského roku platilo, že když jste například zdědil dům za dva milióny korun, a následně se ukázalo, že váš otec nadělal dluhy za pět miliónů, přešel na vás závazek jen ve výši dvou miliónů korun. Tak to bylo automaticky.

Dnes ale podle nového občanského zákoníku musíte uplatnit námitku soupisu pozůstalosti.

Pokud ji nevznesete, a později se ukáže, že váš otec měl pětimiliónový dluh, budete za tento dluh odpovídat nejen ve výši nabytého dědictví, tedy domem v hodnotě dvou miliónů korun, ale navíc veškerým svým majetkem. 

Volební období 2013 - 2017 /verze 3/ Plné znění koaliční smlouvy mezi ČSSD, hnutím ANO 2011 a KDU-ČSL  

Česká strana sociálně demokratická, zastoupená předsedou Mgr. Bohuslavem Sobotkou

Hnutí ANO 2011, zastoupené předsedou Ing. Andrejem Babišem a 

Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová, zastoupená předsedou MVDr. Pavlem Bělobrádkem, Ph.D., MPA

uzavírají na základě výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které se uskutečnily 25. – 26. října 2013, tuto koaliční smlouvu: >>>

Zní to vznešeně, ale je to jen zaklínadlo politiků. když jim něco nejde pod vousy. Přitom každá zvyklost, včetně té ústavní, jednou vznikla, aby z ní vůbec zvyklost mohla vzniknout. A je-li proti jejímu vzniku takový politik, právník a znalec života jako Marek Benda, tak je vznik té zvyklosti na sto procent správný. Nebo snad chtějí politici říci: víte, ze státních zakázek se kradlo vždycky, poslední premiéři vždy zahýbali svým manželkám, tak už je to taková zvyklost. Já říkám, že dobrá zvyklost vzniká tím, že takoví politici jdou od válu a ti co porušují zákon, tak do basy. >>>

U compu sedím odevzdaně,
venku na mokrou zemi padaj kapky deště,
dnes dospěla lhůta k platbě daně,
ministr stejně hrozí: "Já chci ještě!"

Má nemovitost, je můj hrad,
déšť bubnuje dál na střeše,
zakroutil bych mu krkem rád,
k potěše mé - i lidem k potěše. :-)

Skokan: Dobrý večer, pane ministře! 

Kalousek: Nazdar, ty debile! 

Skokan: Mluvím prosím s ministrem financí inženýrem Miroslavem Kalouskem? 

Kalousek: Jasně, s kým si myslíš, že mluvíš, ty čůráku. 

Skokan: Promiňte, ale asi to trochu přeháníte. 

Kalousek: Kolik ti za to dali, ty blbečku? 

Skokan: Nevím, o čem mluvíte. 

Kalousek: Víš moc dobře, o čem mluvím. Odmít jsem ti někdy nějakou dotaci? Potřebuješ prachy? Proč seš taková svině? 

Skokan: Já nemůžu za to, že jste někoho zfackoval. 

Kalousek: Proč jsi musel posílat esemesku všem novinářům? To jste všichni takoví udavači? 

Skokan: Byla tam spousta svědků, tohle nezatlučete, ani nezametete pod koberec. 

Kalousek: Jo, a že zrovna ty to musíš napráskat. 

Skokan: Já? 

Kalousek: No jasně ty. Dyť mi to ty novináři volali. A ne jeden. Voni nejsou takový skety jako ty. Ty sis myslel, že tě jako zdroj neprásknou, co? 

Skokan: Hele, nechte si ty sprosťárny. Všichni se Vás bojí a na to spolíháte, nikdo si to nechce rozdat s mocným ministrem financí. Co kdyby . . . a na mladýho kluka si dovolíte. Tak víte co, já se Vás teda nebojím vůbec, příště s tím počítejte a dejte mi pokoj. 

Kalousek: Tak víš co, když se mě nebojíš, tak zítra rozbiju hubu tobě. Jsme asi tak stejně veliký, na mladým jsem se dneska rozcvičil . . . 

Skokan: Klidně, když si sundáte ty brejle, nerad bych se o ně pořezal. 

Kalousek: Tak zejtra ve sněmovně. Skokan: Klidně, pane ministře.

Představte si, že ráno se v posteli zeptáte své(ho) partnera(ky): "Půjdem na to?" Myslíte samozřejmě na trochu  nevinného sexu, protože je nálada, dost času a probudili jste se do hezkého dne. (Rosa se třpytí v trávě, svěží vzduch se netetelí neznámými vůněmi a váš dospívající syn nepěstuje ve sklepě žádné houby, jejichž sadba mu byla promptně doručena firmou na trhu dosud neznámou...) Co se ale neděje na kilometry od vás?  Špehoun se sluchátky zapíše do spisu, že jste se v kódované řeči domlouvali na zmanipulování nějaké zakázky. Jak taky jinak, když každý normální člověk si přeci užívá teprve večer, po práci, případně po návratu z restauračního zařízení.

A to jen proto, že váš soused, který je na vás bůhví proč naštvaný, se před časem zastavil u svého kamaráda na státním zastupitelství a prásknul na vás nějakou vymyšleninu. Kamarád brknul pro povolení soudci s kterým třeba studoval na plzeňských právech a od té doby odposlouchávají celou vaši rodinu, příbuzné z pátého kolena, kolegy zaměstnance, kamarády z rybářského spolku (kroužku pletení)  a každého, s nímž přijdete do styku. Umístit ty malé hmyzí potvůrky kamkoli přece není problém, s tím máme bohaté zkušenosti už z dob dávno zasutých. DDT na ně neplatí, ostatně jeho používání je v zájmu zdraví populace dávno zakázáno.

Nyní je naštěstí doba jiná. Všechno je v pořádku, jsme právní stát, postupuje se v souladu se zákony demokratické společnosti a na všechno dohlíží nezkorumpovatelní funkcionáři vzešlí ze svobodných voleb. Můžeme být klidní, chováme-li se řádně, v souladu s právním řádem, ta trocha špiclování nám neublíží, vlastně nás chrání před arogantními zlolajnými podfukáři, kteří se nechají hloupě nachytat při konkrétním páchání závažné trestné činnosti...

Červená řepa je neprávem opomíjenou zeleninou. Její léčivé účinky, resp. obsah mnoha důležitých prvků či enzymů prospívajících lidskému organismu,  dokumentuje nejlépe skutečnost, že šťáva z ní se používá při známé dlouhotrvající protirakovinné dietě. Ve 100 g bulvy této zeleniny je podle wikiny asi 70 mg sodíku, 380 mg draslíku a 20 mg vápníku, dále řepa obsahuje hořčík a z mikroprvků rubidium a caesium. Důležitý je obsah rostlinných barviv, antokyanů, zabraňujících křehnutí cév. Z vitamínů obsahuje vitamín C, vitamíny skupiny B a další. Barvivo červené řepy rozšiřuje věnčité tepny a zpevňuje stěnu vlásečnic. Z jejích přímo léčivých účinků lze zmínit močopudné, vylučuje sůl z těla, povzbuzuje činnost žaludku a tvorbu žluči. Zatím se krize této plodiny nijak nedotkla a na trhu je jí dost. Pro nečas i dny s pohodovým počasím si děláme "léčivý" salát, který i dobře chutná. Vše, ze syrových komponent:

3 bulvy střední velikosti oloupeme a stejně tak slupek zbavíme:

5 - 8 cm dobře vzrostlého křenu

prst zázvoru velký jako palec menšího muže

2 - 3 jablka.

Vše nastrouháme na jemném nebo "bramborákovém" struhadle, zakapeme šťávou z jednoho citronu a dobře promísíme. V lednici v zavíčkované sklenici vydrží 14 dnů i více (to jsme ale nemohli vyzkoušet, salát nikdy tak dlouho nevydržel). Po případném vmíchání majonézy chuti rozhodně neubude, kalorií ovšem naopak. 

Byl majitelem embéčka 

a ona byla herečka.

Pšoukla si v taktu,

uprostřed aktu.

Bylo to od ní netaktní,

neboť ten pšouk byl dvoutaktní.

Když jsem šel s Trnkou z trnek

měl jsem jich víc než hrnek

bylo jich tak čtyři  kýbly

a kdybychom se trochu hýbli

mohl jsem  jít pod drnek

Nedaleko ouhora

pasol Jano kondora,

a keď pasol candáta,

vznikla z toho kantáta.

Co holt jeden nezvorá.

Jsem jen kuchař, tak co s tím?
Rád ten náš svět pohostím!
Světadíly přemostím, Kostariku vykostím.

Ne, že by udírna byla jedlá, to ani náhodu, ale na její střeše spocívají právě kapsičku speciálního žrádélka od nejmenovaného výrobce. Příběh, rámcově popsaný zde, tedy pokračuje. Dobrou zprávou je, že koťata se mají k světu, jeden kocourek a dvě kočičky, špatnou pak okolnost, že máma je opustila. Zdá se, bohužel, že navždy. S velkou pravděpodobností je na vině jeden agilní člen mysliveckého sdružení, který každoročně sbírá přední příčky v odstřelu škodné.

Život kočičí je plný nebezpečí. V květnu skončila pod koly auta černá kočička, zatímco Šedivka ani ne měsíc poté povila mladé. V původním rajonu zůstává jen zrzavý Max, který stále víc jakoby mámě z oka vypadl.

       (Středočeský kraj, Příbramsko, Káciň po dešti)

Těm, kteří si myslí, že komunistické režimy ve střední Evropě jsou výhradně výtvorem zločinců, uniká základní pravda: zločinné režimy nevytvořili zločinci, ale nadšenci, přesvědčení, že objevili jedinou cestu vedoucí do ráje. Hájili ji udatně, a popravili proto mnoho lidí. Později vyšlo všeobecně najevo, že žádný ráj neexistuje, a nadšenci byli tedy vrahové.

Tehdy začali všichni na komunisty křičet: Jste odpovědni za neštěstí země (zchudla a zpustla), za ztrátu její samostatnosti (upadla do područí Ruska), za justiční vraždy!

Ti co byli obviněni: odpovídali: Nevěděli jsme, byli jsme oklamáni! Věřili jsme! Jsme v hloubi duše nevinní!

Spor se tedy zúžil na tuto otázku: Opravdu nevěděli? Nebo se jen tváří, že nevěděli?

Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí. 

Dlouhodobě lze pozorovat, jak společnost postupně akceptuje jevy a chování dříve považované za špatné, amorální či nemravné. Důsledkem je degenerace a úpadek než lepší společnost anebo větší svoboda.

Není mi jasné, jak muž jenž se neustále skrýval a komunikoval s okolním světem jen s pomocí kurýra, mohl řídit takovou rozsáhlou organizaci, jakou je Al Kaida. Jak se mohl i přesto udržet v jejím vedení? A jakou vlastně hrál v tom všem roli? Ovšem jestli to nebyl takový muslimský Jára Cimrman.

Neobvyklý pohled na obec, v níž se slet uskutečnil. Cestička k sabatu za námi.

Bárta platí své politiky ze svého, jiné strany ze státního.

Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere.

Kdepak jsou marxistické slátaniny z pera a štětce dua Hartl - Born?  Teď máme YouTube zde

Před více jak deseti roky jsem se ve službách státu a později též v médiích  pokoušel prosadit zřízení jednotného inkasního místa s cílem zefektivnit režim výběru kontribucí. Že to není žádné plácání, svědčí třeba následující výňatek z obsáhlého textu, nazvaného "Zhroutí se důchodový systém?":

...podrobení celého sociálního systému komplexnímu a erudovanému zkoumání může naznačit, třeba jen částečná, východiska, vedoucí k zefektivnění soustavy. Návrhy úprav, s adjektivem kosmetické, takovou cestou nejsou.

            Příkladů zvenčí je dost a vůbec nejsou vzdálené. Proč např. vpředu zmíněná německá BFA má necelé jedno procento  provozních nákladů? Protože se (mimo jiné!) nevěnuje výběru pojistného.  Krankenkasse v Německu totiž vybírá pojistné pro všechny subsystémy a nadále redistribuuje.  Že to je nanejvýš hospodárné není třeba dodávat.  Proč návrh zákona o Sociální pojišťovně v rámci deklarované změny důchodového systému konzervuje nemocenské pojištění vedle důchodového pod hlavičkou sociálního pojištění? Není zde přeci jen užší vazba na zdravotní pojištění a na zdravotní péči vůbec? Není řada mechanizmů a institutů pro obě pododvětví sociální a zdravotní soustavy společná? Podobných otázek je více.

             V každém případě je jasné, že nikoli v oblasti mandatorních, ale právě v oblasti provozních nákladů lze "bezbolestně" ušetřit...

Celý článek je např. zde, v každém případě děkuji panu ministrovi, že se konečně praktické realizace této myšlenky ujal.

(Hliněné nohy důchodové reformy - ČM 17.3.2011.)

Vládní koalice zdůvodňuje nutnost zavedení reformy zejména strašením občanů, že v budoucnu nebude na jejich penze, respektive, že poměr starobního důchodu vůči průměrné mzdě se výrazně sníží z nynějších 39%. Přitom náklady na zavedení třetího pilíře privátního spoření si vyžádá ročně nějakých 30 miliard korun, což se má dokrýt zvýšením DPH.

Podle expertních propočtů se podíl lidí v produktivním věku, kteří přispívají do solidárního penzijního systému, nebude v příštích desetiletích snižovat tak dramaticky, jak uvádí současní vládní politici a ekonomové. Dokonce lze tvrdit, že demografický problém je zveličován či dokonce zneužíván ve prospěch tlaku na destrukci průběžného penzijního systému v ČR. Podle těchto analýz, by při odchodu do důchodu v 65 letech i se sníženým věkem odchodu žen podle počtu dětí, by se snížil poměr produktivní populace k poproduktivní v roce 2070 oproti současnosti z 2,9:1 na 1,9:1. A pokud by došlo k postupnému prodlužování věku odchodu do důchodu (cca 3 měsíce za rok v závislosti na prodloužení průměrné délky dožití), pak by se tento poměr v příštích šedesáti letech snížil pouze na 2,8:1.

Dalším problémem je chybný předpoklad vlády, že se do dobrovolného vyvedení peněz na důchod do státem regulovaných fondů zapojí až 40% populace. Podle zveřejněných propočtů však bude výhodné takovéto dlouhodobé spoření ( 40 let) pouze pro muže či bezdětné ženy s platem 35000 Kč hrubého. A to ještě za předpokladu vysokých výnosů těchto privátních fondů. Protože zásadní bude nastavení poplatků penzijních fondů. Z toho vyplývá, že výnosnost penzijních fondů a dnešní skutečnost to jasně dokládá, není konkurenční vůči komerčním nabídkám jiných finančních produktů a institucí....

Musí  se předem a nahlas říci jaký opravdový status demokratičtí zastupitele mají. Jestli opravdu jejich moc pochází z lidu anebo na ně. Je to pouhá klička a slovní hříčka. Moc nepatří lidu a nepatřila ani dříve a proto je potřeba ji zajistit, aby pracovala k jejich prospěchu. Konec dohadů. (S)

Ministr financí si přestává vědět rady? (Aktualizováno.)

Miroslav Kalousek vypustil džina. Má prý tajně pořízenou nahrávkou z debaty šéfredaktorů českých deníků a zpravodajských týdeníků. Zdá se být potvrzeno, že toto setkání se skutečně odehrálo, a to na MDŽ v redakci MF DNES. Žurnalisté se měli bavit o společném memorandu a dopisu členům vlády a zastupitelským sborům, obsahujícím výzvu k nezvyšování sazby daně z přidané hodnoty na tisk a knihy. Na stole se ocitly rovněž úvahy o tom jak zvýšení dph ovlivní mediální trh. 
Tento fakt sám o sobě signalizuje dvě věci. Především samozřejmě obavy médií ze zdražení jejich činnosti, na druhé straně pak odhaluje záměry a současně i faktické schopnosti kabinetu a koalice vůbec. Dalibor Balšínek, šéf představenstva vydavatelství MAFRA a šéfredaktor Lidových novin v tv24 první část předchozí věci relativizoval a namísto toho akcentoval jistou nekoncepčnost záměrů koalice.
Šéfredaktorovi Mladé fronty oznámil ministr, že disponuje videozáznamem z tohoto setkání, aniž byl ochoten uvést zdroj. Původně chtěl sestřih záznamu, o který údajně nestál, zveřejnit v pořadu Hyde Park v České televizi, později od tohoto záměru ustoupil. Šéfredaktor deníku byl z toho šokován, neboť vývoj demokracie v Čechách zvolna přechází z bizarně se zvětšujících obrátek do devastujících turbulencí a nikdo si s tím neví rady. Snad ani pan prezident.

Hloupé je, když začíná váhat pan ministr, jehož postavení ve vládě je podobné jako postavení Víta Bárty ve Věcech veřejných. Když faktický premiér neví kudy kam, kam se to řítíme? Po pozdějším Kalouskově dementi, odvolávajícím se na mystifikaci se situace jeví opravdu vážná.

"Zvýšení dph nemá s důchodovou reformou nic, ale opravdu nic, společného."

s budovatelskými častuškami (došlo mejlem). Kdo si dnes vzpomene na cigarety Star. Najde se někdo takový? Já to tedy nejsem, a to jsem kouříval třeba Detvy, Džunky, Tatranky, Letky, Lípy, Globusky, Orionky..... 

Takhle to viděl před čtrnácti lety >>>

I když se stále dušujeme, že hledáme pravdu, ve skutečnosti se přeme o pouhou interpretaci. Kličkujeme mezi slovy, ze kterých lze poskládat pravdy dle libosti. Jako slalomové branky.

Dědečkovi zvoní hrana

Zákon číslo 40 z roku 1964 Sbírky, tedy téměř padesátiletý dědeček, jinak občanský zákoník, samozřejmě ve znění pozdějších změn a doplnění, má na kahánku. Je to téměř jisté. Ministerstvo spravedlnosti ČR pracuje na rozsáhlé rekodifikaci soukromého práva, které by mělo lépe odpovídat změněným poměrům ve společnosti. V rámci těchto komplexních snah se pracuje nejen na novém občanském zákoníku, ale nově má být kodifikováno též obchodní právo a mezinárodním právo soukromé. Připravovaný občanský zákoník je tematicky rozdělen do pěti částí – Obecná část, Rodinné právo, Absolutní majetková práva, Relativní majetková práva a Ustanovení společná, přechodná a závěrečná. Příležitost vyjádřit se k návrhu tohoto normativního aktu dostala jak odborná, tak i laická veřejnost. Ve studiu dnešní Partie tuto příležitost dostal i Stanislav Křeček, právní expert ČSSD, který se stal jakýmsi oponentem jeho předkladateli, ministru spravedlnosti, Jiřímu Pospíšilovi. >>>

Málokdy by asi chtěl Vítu Bártovi přisuzovat nedostatek ambicí a sebevědomí. Mezi kolegy ve vládě vyniká mimořádnou činorodostí, je to štika v rybníku pohodlných kaprů, není téměř dne, aby nepřišel s novým nápadem nebo prohlášením. Pravda, ne všechno se povede a daří dotáhnout, ale i když se třeba něco ihned nepovede, tak image akčního krizového šéfa zůstává. Rozsah aktivit jde tak daleko, že neváhá činit dobrodiní i opoziční straně, pokoušeje se vtáhnout ji zpátky do politiky a poradit koho by měla mít v čele, aby získala ztracený kredit a více hlasů. >>>

Ministerstvo financí se "dopustilo oznámení" z něhož vyplývá, že Vondrův úřad měl dát soukromé firmě bez soutěže zakázku za 766 milionů. Ministr obrany na to prohlašuje, že aféra zmanipulované zakázky ho má zdiskreditovat. Ta kauza se ovšem jeví skutečnou a spíše než  pokus o diskreditaci se zdá být válkou mezi ministry. Zakázka nicméně evidentně existuje a nikdo ze zainteresovaných ji nepopírá. Neproběhlo žádné výběrové řízení - to také nikdo nepopírá a rovněž nikdo netvrdí, že by ta firma měla nějakou exkluzivitu - to neprohlašuje ani jednatel společnosti. Zakázka byla v závěru téměř desetkrát dražší, než bylo ve smlouvě - ani tuto skutečnost zatím nikdo nezpochybnil. Zakázka bezprostředně souvisí s činností toho tzv. "ministerstva" jehož šéf měl v té době údajně na starosti pár lidí v jednom patře - ani to nikdo nevyvrací.

O co jde, vždyť pan premiér se za ministra postavil?
O Michálkově kauze se pomalu přestává mluvit,  jak to dopadne s Vondrovou, to se teprve uvidí. Skutečností ovšem zůstává, že ať příčiny chyby spočívaly v nepozornosti, liknavosti, nedostatku pozornosti, tedy je lze označit za neúmyslné, tak se nezbývá než ptát: "Kde je odpovědnost politiků, kterou se tak často ohání, proč na sebe berou úkoly, které nedokážou profesionálně zvládnout?"

Výkonný šéf Věcí veřejných zřetelně dokazuje, že mezi politiky patří. Nelže, ale ani nemluví přímo k věci. Drží se osvědčeného modelu, který radí v krizové komunikaci zásadně nelhat a v případě vynucené komunikace hovořit o něčem jiném. To je i případ "vysvětlení", kdy tvrdí, že žádnou zakázku na diskreditaci nepřijal. O tom se nevede spor. Nelze si totiž ani představit smlouvu mezi zadavatele zakázky a ABL, v jejímž zadání by bylo expresis verbis uvedeno, že cílem akce je diskreditace politika. (22. 1. 2011)

Tunis - centrum	Tunis - hlavní tržnice
Monastir	Sousse
Kartago	Port El Kantaoui

Port El Kantaoui

Monastir

Sidi Bou Said

Kartágo, ruiny

Sousse

Bazén u hotelu Soviva 

 

Vánoční  Stephen  King

 

Je to už taková tradice, že pod naším štědrovečerním stromečkem (spíše stromem, protože pod 3 metry nikdy nejde) leží něco od krále horroru. S obstaráváním dárků bývá ovšem rok od roku větší potíž, protože manželka ani já se již pořádně neorientujeme v tom co nám ještě v knihovně chybí. King je plodný a plodní jsou i vydavatelé. Autor táhne, tak proč nevydat něco co už tady bylo, jen s pozměněným názvem. Tak došlo k tomu, že letos byl plodný i vánoční strom. Hned tři úhledné balíčky, z nichž ten největší svými rozměry hravě překonal součet rozměrů těch zbývajících. Nastalo dilema. Čím začít? Názvy: Stephen King jde do kina, Blaze, Pod kupolí, celkem 1525 stran! Bylo jasné, že svátky nemohou být jen o čtení, takže všechnu tu nádheru nezvládnu. Již první titul se ukázal jako jistý podfuk nakladatele, protože obsahuje soubor "povídek" již publikovaných, mimo jiné i polovinu (zfilmovanou) Srdcí v Atlantidě. Tento román vyšel (celý) samostatně, přesto jsem ho ještě jednou prolétl s větší (ne)pečlivostí než zbývající. Patří totiž k mým nejoblíbenějším, snad i proto, že se v něm tolik "netřeští." Blaze, coby novinku, jsem zvládl za půl dne. Necelých 200 stran je na Kinga dost málo, příběh připomíná Hočičku co měla ráda Toma Gordona a nijak nevybočuje ze standardu, zajímavý je hlavně z toho důvodu, že pochází z pozůstalosti Richarda Bachmana, zesnuvšího na zcela ojedinělou formu rakoviny. >>>

 

Dosavadní výběr policejního prezidenta je fraška - říká Nečas

Náhrada pána Sgulama panem Čistým přinesla ODS úbytek volebních hlasů, ale premiérské křeslo, do legislativy smršť skrblíkovských zásahů, ale do nedělních diskusních pořadů nekonečnou nudu. 
Mediálně zešedli i socialisté, přestože se snaží, TOP a KSČM se drží takticky vzadu, čímž ovšem objektivně neztrácí, takže žurnalisté musí vzít za vděk dvojvéčky a panem prezidentem, kteří tím ne vždy získávají plusové body. Co z toho plyne? Někdy prostě méně bývá více a mnoho povyku pro nic je model kontraproduktivity. Na co však by ODS neměla zapomínat, je elektorát. Ten většinou z konkrétních kroků spíše tratí, stranu ovšem hodnotí hlavně podle projevů jejích představitelů. Nic však není nutno uspěchat, jak se zdá, do voleb je ještě čas.

Jan Punčochář v Partii premiéra Petra Nečase nijak nešetřil, ale moc platné to nebylo. >>>

Základní teze důchodové reformy obsahují parametrické změny, které je těžko odmítnout jako celek, bvť zvýšení věkové hranice je problematické s ohledem na průměrný věk v Česku. Jistý návrat k švédského modelu je do určité míry překvapením, překvapením ovšem není setrvání na ideji dobrovolného opt outu a zavedení dalšího pilíře. Za naprosto běžný postup lze ovšem označit dnešní (6.1.2011) způsob prezentace premiérem, který ve výsledku znamená naprostý chaos v hlavách adresátů, který otevírá vrátka pro nejrůznější interpretace v budoucnosti. Prezentace celkem pěti variant s podvariantami tak v první řádě má zřejmě demonstrovat, že ODS nespí a na důchodové reformě pracuje, že je připravena ke kompromisu a hlasovat v případě konsensu pro cokoliv, samozřejmě ovšem za splnění dalších podmínek. Božena Němcová by byla nadšena, až se toho ujmou novináři, tak teprve nastane fičák...

Tudíž stejně tak může být všechno jinak, TOP 09 a VV mají také své představy.

Novoroční projev pana prezidenta byl jako vždy tak strhující a myšlenkově bohatý, že je nad možnosti jakékoli glosy pokusit se tleskat všemu.

Odvážný postup. Tehdy jeden vysoký státní úředník odvážně poznamenal, že nemá obavy z případných následku onoho kroku. Dnes už státním úředníkem není, ale zajímá čelnou pozici v jisté asociaci. Dlužno připomenout, že Zeman byl tehdy podporován jiným čelným funkcionářem a oba si klepali po ramenou. Odhlédneme-li od problematické účinnosti Kalouskova kroku při současně pravděpodobné frustraci z prohry v arbitráži, tak zůstává faktem, že neumětelové jsou všichni.

Ale zvolení.

Odvolaný ředitel Státního fondu životního prostředí Libor Michálek (včera 14. 12. 10) oznámil, že jeho náměstek Dušan Fibingr, spíše však  Martin Knetig, finanční poradce ministra životního prostředí a místopředsedy ODS, a též Michálkův letitý kamarád, požadovali či navrhovali manipulaci  s výběrovým řízením a vytváření černých fondů pro ministra Drobila. Jeho oznámení bylo tak opovážlivé, že ministrovi nezbylo nic jiného než jej exemplárně odvolat. Premiér s tímto postupem souhlasí a k tíži bývalému řediteli SFŽP připisuje, že si k obvinění korupčního jednání dokonce obstarával důkazy. (Agent neprovokatér v praxi.)

Situaci ihned marketingově využil John, potažmo celá Bártova strana, socialisté chtějí vyvolat hlasování o nedůvěře vládě, kdo zatím cudně mlčí, je tradičně odpovědná a prosperující strana, která z celého vývoje určitě těží. Že i komunisté zůstávají zdrženliví už  patří k politickému folkloru.

Celá událost odsunula demonstrativní "procházku policistů" a hasičů před Sněmovnou, stejně jako samo schvalování státní ho rozpočtu, na vedlejší kolej.

S mobilem na demonstraci na podporu stávky

 

 

Kdo to ví - odpoví

 

Bráno zleva, sešli se včera (7. 12. 10) ve studiu ČT 2: Marek, Rusnok, Špidla, Vostatek a Zámečník. Řešily se penze. Moderátoři spravedlivě podělovali otázkami všechny přítomné, což mělo pro diváka ten efekt, že mohl odhalit kdo ví víc a kdo méně, čili nic. Samozřejmě pokud jde o penze. V tomto ohledu lze  konstatovat, že jakési ucelené představy o materii a dobrou orientaci v problému prezentovali Jiří Rusnok a Vladimír Špidla. První z jmenovaných se svým pověstným, téměř až bezbřehým optimismem  plédoval pro diverzifikaci cestou pilířování a rizik se nebál, druhý pak na rizika konkrétními příklady a fabulacemi upozorňoval. Špidla, logicky hájící průběžný systém, akcentoval přitom komparativně nízký podíl HDP, který na důchody vyčleňuje Česko. Pro svá doporučení měl připraveny racionální argumenty. Rusnok byl naopak pro snížení  pojistného v zájmu posílení pracovního trhu.^* 

Všichni přítomní se pak ovšem více méně shodli, že představy ministerstva, potažmo vlády o provedení reformy za optimální nepovažují.

^* Teoreticky vzato vypadá podobné snažení rozumně, otázkou ovšem zůstává co vlastně vyrábět, aby na to byli potřeba další pracovní síly a na kolik bude populace schopna produkci konzumovat.

  Bachčisarajská fontána v Praze

Bachčisarajská fontána je Puškinovo dílo, v němž autor zpracoval příběh nenaplněné lásky krymského chána Gireje, který nechal na počest své zavražděné milenky postavit ve městě Bachčisaraj Fontánu slz, u které pak dnem i nocí truchlil sám ve svém nekonečném žalu.  Za předchozího režimu šlo o nedílnou součást středoškolského učiva, koho příběh zaujal nebo "náhodou" navštívil Krym, mohl ji spatřit na vlastní oči. Mohl při tom zároveň zažít obrovské zklamání, protože reálná fontána ve srovnání s představami vzbuzovanými středoškolským učivem je téměř miniaturní.  Kdo neviděl, nemusí litovat. Její "plagiát" může nyní spatřit i v Česku, a to v Praze v ulici Na Poříčí, přilepenou k zadní (pravé) části obchodního komplexu Atrium.

 

Špiclování politiků ODS je nesmysl. Politici ODS jsou koaliční partneři a Bárta už tehdy věděl že budou v koalici. Nešlo tudíž o špiclování, šlo o ochranu! Možná je ovšem i jiná fabulace. Manžel/milenec podezřívá partnerku, shodou okolností "političku," že mu zanáší. Proto zadá kšeft detektivní agentuře a ta si ho nejenže nechá zaplatit, ale dokonce jej realizuje. Ještě hloupější by bylo, kdyby manžel pracoval pro nějaký vlivný deník. Pro rozklíčování celé causy je nezbytné, aby MfDnes předložila konkrétní důkazy a firma ABL objednávku a účty. Zkoumání a rozhodnutí pak už bude plně v kompetenci ministerstva vnitra. Aprobuje ho premiér.

Hlášky z povedené demonstrace

Obrázky z povedené demonstrace

Hosty pořadu Partie na Primě byli ministr obrany Alexandr Vondra a člen jeho reformního týmu Václav Marhoul. Anoncován byl rozhovor o tom, jaké další kostlivce objeví ministr obrany ve své skříni, kolik dalších korupčních afér lze ještě čekat, k čemu je zemi armáda a zda by ji dokázala ubránit. Očekávání zdaleka naplněno nebylo. >>>

Těžko říci zda krize, mánie šetření či nedostatek místa způsobily, že staré německé hroby v Oráčově na Rakovnicku, které přestály doby lidové demokracie, socialistické kolektivizace, normalizace i počátky budování kapitalismu, se likvidují. Jak vidno z připojených obrázků, ne všechny, některé zůstávají, pryč jdou zřejmě ty, u nichž rodiny se nestarají, resp. neplatí nájem. "Pořádek" musí být, ale pravidelní návštěvníci si při tom ještě silněji uvědomí pomíjivost bytí, někteří pak zalitují ochucení atmosféry o možnost srovnání artefaktů v čase.

Neuškodí, když se poštvou mladí proti starým, manuálně pracující proti úředníkům, chudé proti bohatým, jedny státní zaměstnance proti druhým, všechny proti soudcům. To se to pak panuje! Ti zpropadení soudci mají výhodu, vědí jak na to a možná ani nejsou přesvědčeni, že top šetření je ta správná cesta.

S Nokií po "chudém" Maďarsku (střípky)

Sümeg. Hevíz, Sopron.

Za tabáky do Maďarska

Ortodoxní kuřáci (a kuřačky) dýmek jistě znají směs Mixture, takže výrobce korektně zamlčíme. Jistě si také všimli, že tato vyvážená, aromatická směs tabáků Virginie, Burley a Cavendish v průběhu let doznala jistého  šmakovního posunu, což ostatně platí o většině dlouhou dobu produkovaných tabácích. Osobně bych řekl, že k horšímu, ale na to mohou mít vliv chuťové pohárky. Sice k horšímu, ale téměř neznatelně, co však je znatelné, to je cena. 50 gramů směsi, která za "totáče" přišla na 25 Kčs, později na 45 Kčs, tak dnes "polistopadový vývoj" reprezentuje více jak 200 Kč.  Cožpak o to, ceny šly nahoru, platy také, proč ale v šetřivém Česku je drahota jako například v Německu, zatímco v Maďarsku se srovnatelnou mzdou občanů jsou ke kuřákům laskavější? Proto, pokud to není případným zájemcům známo, tak si dovolujeme informovat, že tam je Mixture o třetinu levnější, přijde regulérně na 1300 Forintů. A nejen tato směs, nýbrž i další, jako třeba black ambrosia od téhož výrobce, holandská Amphora dokonce 1200 Ft. A kdo by se spokojil s "maďarskými směsmi," tak ten si bezpečně pochutná (mimo jiné) na směsi Black gold či Jacht club, doslova za pakatel. Balení prvního z uvedených přijde na 650 Ft, druhého pak 550 Ft. Výběr tamních i zahraničních je ovšem daleko bohatší a začíná na jemně řezané Corvině za 400 Ft. Ta už je ovšem východiskem z nouze, leč někdejšího Tarase stoprocentně převyšuje.  Vy potřební, využijte při cestě do Maďarska této příležitosti k bojkotu našich obchodníků! Jistě tabáky nepořizují za vyšší cenu než Maďaři.

Technológia „krysích kráľov. 

Úlohou uvedenej technológie je zničiť kľúčové uzly, neviditeľné základy a spojivá sociálnej konštrukcie, vytvoriť atmosféru rozdrobenosti, keď stojí každý iba sám za seba a niet pojmu „svoj“. Aby sa to dosiahlo, treba zlomiť mravnosť. Ukazovateľom zlomenej mravnosti je správanie, keď “pôvodne svoj” zrádza “pôvodne svojho”. Podstata uvedenej technológie sa veľmi názorne vysvetľuje na príklade krýs, ktoré sú v prvom rade známe svojou neuveriteľnou schopnosťou prežiť. Základ ich životaschopnosti je v ich sociálnej zomknutosti. Krysy sú mimoriadne sociálne živočíchy, spoločne chodia „do práce“, pomáhajú si a chránia sa navzájom, ak majú možnosť, odnášajú si ranených. Považujú sa za jednotný organizmus a tak sa i správajú. Rýchle si vymieňajú informácie, upozorňujú sa na nebezpečenstvo, odovzdávajú si návyky obrany. V takom správaní nejestvuje individuálny prospech. Obranný mechanizmus je mravne prirodzený. Jeden z najefektívnejších spôsobov boja s krysami je založený na zničení ich obrany. Pretože základ obrany je mravnosť, spôsob je vlastne založený na odstránení mravnosti. Nie u všetkých sa podarí zlomiť mravnosť, možno to dosiahnuť u jednotlivcov, aj to nie zrazu, lámať treba postupne. Treba vytvoriť podmienky, kedy rozhodujúci význam získa racionálna logika. Hlavné je prinútiť vybraného jednotlivca urobiť prvý krok na prekonanie dovtedajšieho tabu. Postupuje sa nasledovne: vyberú veľkú a silnú krysu, dlho ju mučia hladom a potom jej hodia do klietky čerstvo zabitú krysu. Po určitom váhaní hladná silná krysa zožerie svojho mŕtveho spolubrata. Racionálna logika jej našepkáva: to už nie je môj brat, je to potrava. Jemu je už všetko jedno a ja musím vyžiť, znamená, že musím jesť. Druhý raz sa latka nemravnosti zvyšuje – do klietky hodia polomŕtve zviera. Nová „potrava“ je takmer mŕtva, ale ešte živá. Racionálna logika opäť našepkáva rozhodnutie: aj tak zomrie, ale ja musím žiť. A krysa zje sebe podobného, prakticky živého živočícha. Tretí raz do klietky hodia úplne živú a zdravú „potravu“, slabšie krýsatko. U silnej krysy sa opäť zapína algoritmus racionálnej logiky: aj tak nemáme čo jesť. Čo z toho, ak obe zahynieme? Nech prežije silnejší. A silnejší prežije.

Je zjavné, že krysa potrebuje na prijatie rozhodnutia stále kratší čas, pričom úroveň nemravnosti pri každom novom požieraní stúpa. Po nejakom čase krysa prestáva uvažovať a okamžite sa správa ku svojim „rodákom“ ako k potrave. Len čo jej hodia do klietky novú krysu, vrhne sa na ňu a zožerie. Vo chvíli, keď prestáva uvažovať, je jej mravnosť zlomená. Potom ju vpustia medzi ostatné, odkiaľ ju pred časom vybrali. Lenže to už nie je tá istá krysa! Je to tvor bez príznakov mravnosti. Vo svojich činoch sa riadi výlučne logikou egoizmu. Ostatné však o tom nevedia, príjmu ju za svoju a dôverujú jej. Tvor, vonkajšími znakmi podobný na krysu, príde k záveru: načo kdesi hľadať potravu, ak jej je tu navôkol dosť, teplej a čerstvej? Racionálna logika určuje charakter konania: krysožrút si vyberie nič netušiacu obeť a zožerie ju. Rýchle zistí, že najoptimálnejší variant nie je otvorene napádať a žrať, ale robiť to potajomky. Preto následne láka svoju obeť na skryté miesto a tam ju zožerie.

Pozvánka na zajímavé čtení, Tohle je jen úvod >>> (pokud omluvíte např. přehánění typu "nejoptimálnější," nebo Vám nebude vadit  slovenština).

Geniální myšlenky Ivana Hoffmana ("paralelně" k zápasu Berdych - Federer a rozdělení křesel)

• Paradoxní je, že se schopnost elegantně prohrát nejostřeji sleduje u šampiónů, kteří téměř neprohrávají a tím pádem se to nemají jak naučit. O hráče, kteří prohrávat umějí, protože se jim to stává často, se ale nikdo nezajímá, takže se klidně mohou vztekat. Projde jim to bez povšimnutí.

• Umění prohrávat je důležité také v politice. Když neúspěšný politik začne vysvětlovat, jak se všichni proti němu spikli, je na dobré cestě se znemožnit. To je případ sáhodlouhého rozboru volebního neúspěchu z pera bývalého předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Zajímavější jsou porážky vítězů: Velké pozornosti se těší premiér Petr Nečas, jehož straně koaliční partneři přisoudili ve vládě epizodní roli. Řeší svou prohru ve vyjednávání správně: Vydává ji za vítězství.

  Nekonfliktní vlakové pojednání

Slovo lékaře. (Ozvěna nedělních OVM jinde na netu)

Počet vystavených neschopenek poklesl zhruba o třetinu proti roku 2008. Počet vydaných balení léků zůstal stejný jako v roce 2008. Jelikož se nedá předpokládat pokles nemocnosti z roku na rok o třetinu a počet vydaných balení léků to potvrzuje, naopak se předpokládat dá, že nemocní lidé chodí dále do práce. Ta data je ovšem nutno ještě korigovat o živnostníky a dále vysoko placené osoby, jež do neschopnosti nejdou a raději si berou dovolenou. A tak místo odpočinku a regenerace jí používají na marodění.

I když se zvýšil horní strop pro nemocenskou, pořád je rozdíl mít na měsíc standardní mzdu nebo 15 000 Kč. Při dnešním způsobu financování spotřeby na dluh by totiž neschopenka velmi snadno vedla k osobnímu bankrotu a návštěvě vždy pohotových exekutorů. Samozřejmě dopady této zjevné reality na zdravotní stav populace se budou sčítat za léta. Je to typický příklad zdůraznění jednoho aspektu věci. Ve skutečnosti zcela nepodstatného a naopak zatíženého obrovskými budoucími riziky. Pokud mělo být cílem zamezení simulací a zneužívání. To opravdu chce pan náměstek a paní ministryně říci že třetina lidí na neschopence byla simulanty? No, ale tak vážné obvinění by skutečně nějaká fakta zasluhovalo!

Takže počet balení léků vydaných za roky 2008 a 2009 byl takřka totožný. Ne již tak cena. Průměrná cena jednoho balení v roce 2008 byla cca 215 Kč v roce 2009 cca 235 Kč. V roce 2007 cca 175 Kč. Takže zde máme dva fakty. Za léky se utrácí stále více. Počet balení stagnuje. A úhrada pojišťoven za léky klesá. 
/Přeberte si sami./

Dnes (4.1.2010), po dlouhé době nicnedělání, jsme zašli do našeho supermarketu TESCO. Moc zásob nebylo třeba doplňovat, protože, přes kolektivní vzestup hmotnosti, zdaleka ještě není vše spotřebováno. Přesto některé komodity došly, například chléb včetně toustového. A co v regálu nevidět? Právě toustový chléb je nabízen zlevněný! Radost veliká! To je hezký vstup do nového roku, v němž lze očekávat zdražení kdečeho! Při bližším zkoumání si však na cedulce všímáme ceny 11,90 Kč, tedy takové, jaká byla do konce roku minulého. A z čeho ze se jde dolů? Ze 14,90 Kč. 

Tady je vidět, o co člověk přichází, když se fláká na chaloupce v čase vánočních svátků. Stačilo 10 dnů a tousťák zdražil o tři kačky, aby mohl být nabízen letos ve slevě.

K 20. výročí 17. listopadu (otištěno s laskavým  svolením autora).

Pominu jména a nebudu zdržovat příběhy z natáčení. A začnu od konce: to, jak jsme dopadli, je asi logicky vysvětlitelné. Také jsme do toho nespadli sami. Určitě ale nežijeme v poměrech, které jsme si před dvaceti lety přáli. Chtěli jsme svobodnou, přátelskou a prosperující společnost. A stále chceme. V čem je sakra problém? Co když chybně přemýšlíme, co se udělalo špatně, zatímco jde především o to, co všechno jsme osobně neudělali, a co se tím pádem nestalo! >>>

Ne úplně každý ví, že Nizozemí je správně označení pro nízko položené území v okolí ústí řek Rýn, Mása a Šelda, což přibližně koresponduje s územím dnešních států Nizozemska, Belgie a Lucemburska. Správné označení Nizozemského království tudíž není Holandsko ani Nizozemí, nýbrž Nizozemsko. Hlavním městem Nizozemského království je Amsterdam, ale každá země patříci do tohoto království má své vlastní vlastní hlavní město, takže Nizozemsko má Haag, Nizozemské Antily mají Willemstad a ostrovní Aruba má Oranjestad. Docela pěkný guláš, který však zájemce o dále zmíněnou plavbu po kanálech nemusí moc vzrušovat. >>>

Rozhodl akcent na materiální jádro ústavy

Ústavní soud dnes (10. září 2009) vyhověl stížnosti nezařazeného poslance Melčáka na ústavní zákon o jednorázovém zkrácení volebního období Sněmovny.

Soudce zpravodaj Pavel Holländer v odůvodnění citoval předešlé nálezy Ústavního soudu a poukázal na praxi obdobných institucí v zahraničí. Jasně vyjádřil, že zákonodárce je vázán určitými základními hodnotami, jež Ústava pokládá za nedotknutelné. Ve smyslu Článeku 9, odstavce 2 Ústavy ČR není změna podstatných náležitostí demokratického právního státu přípustná.

Ústavní soud jednoznačně konstatoval, že inkriminovaný zákon je "kvaziústavním," že Ústavu nemění ani nedoplňuje.

Mirek Topolánek reagoval briskně, prohlásil, že Ústavní soud udělal chybu.

Politici kontrují už pár dní, hasí jimí založený požár.

Výrok zde>>>

Několik vet 2009 (tak jak došly mejlem)

Vydáno 2. srpna 2009
Před dvaceti lety se schylovalo ke konci vlády komunistu nad naší zemí a o tuto změnu jsme aktivně usilovali. Za dvacet let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchu a blahobytu, o kterém se nám za komunismu ani nesnilo. >>> 

Druhé setkání s Ivanem Hoffmanem

Došlo k němu 17. 7. 2009, opět v Poličce, v penzionu Na Chalupě. Zúčastnili se členové diskusního fóra k rubrice zveřejňované v deníku, tedy jak v tištěné, tak i elektronické, resp. zvukové, formě. Stálo to za to, takže stačí jen zdokumentovat několika obrázky. Ty jsou zde.

Srdce a kříž
Karel Kryl, 1970 (Maškary)

Kotvu mi dala a srdce a kříž,
že prý mě ochrání, až budu v poli,
pak se mi vzdala a noc byla skrýš,
polštářem svítání, peřinou stvoly.

Nad horizontem dva paprsky slunce až zaplanou,
na krku srdce a nad sebou kříž budu mít,
potom neplač, Kamilo, potom neplač, Kamilo,
najdi si někoho, kdo tě snad nežli já víc bude chtít. (refrén)

Viděl jsem rybáře, nad člunem stál
za bouře na moři, kotva šla ke dnu,
z řetízku zpod tváře kotvu jsem sňal,
svět se snad nezboří, vždyť měl jen jednu.


Výložky zlatil jen zvířený prach,
písek byl cínový, než jsme ho přešli,
křížek jsem ztratil a s ním i svůj strach,
nedal bych za nový zlámanou grešli.


Zvedl jsem zraky a tiše se smál,
záblesk vtom zasvítil, v prsou mě píchlo,
tam, kde jsou mraky, můj anděl mě zval,
bolest jsem necítil, pak všechno ztichlo ...

Srovnání s odstupem téměř století

Méně známé, ale stále více se prosazující,  pražské divadlo U Valšů, které je součásti Domu Portus, domu seniorů, bylo dnes (15. 5. 2008) příslovečně narvané k prasknutí (obrázek to plně nevystihuje -pořízen ještě před prvním zvoněním). Své generaci totiž zpívali Yvetta Simonová a Richard Adam hity z jejich dlouhé a bohaté kariéry (Pod starou Lucernou, Sen lásky, Cestář, Vlak jede krajinou, Tina Marie a další). Když ředitel občanského sdružení ŽIVOT 90 , Jan Lorman, zavelel k rozchodu, zábava stále proudila jako na mejdanech let šedesátých. Konce představení proto upřímně  litovali nejen diváci, nýbrž i sami účinkující.

Fór měsíce

Pane Čunku, kde berete peníze?

Z nočního stolku.

A kdo Vám je tam dává?

Manželka. 

A ta je má odkud?

Ode mne. 

A Vy je máte odkud? 

No přece z nočního stolku.

Z tvorby starých autorů (Zwinger není tak daleko)

Šneček, šneček jel,

po cestě se sjel

- a už nedojel.

  Exotika z Číny (o vínu z mandarinek)

Je to smutné, ale strom, který žil 60, možná i 80 let, musel dát přednost bezpečnosti. Jeho majitel při stavbě rodinného domu na pozemku jedné středočeské obce se před téměř třiceti lety rozhodoval zda ho pohodlně porazit, nebo zachovat pro léta příští. Přednost dostala láska k přírodě a chuť na vlašské ořechy. Strom se mu odměnil každoroční bohatou úrodou, která však zhruba před šesti lety začala vykazovat vady v podobě velkého procenta "zababčených" plodů (některé se svojí velikostí mohly "úspěšně" měřit s dobře vyvinutými lískovými ořechy). Co však bylo horší, větve, které  postupně mohutněly, až přesahovaly na téměř polovinu vedle stojícího domu, začaly usychat. Ty slabší se lámaly a padaly vůkol. Nevadilo, končily na ohništi. Letos na jaře se však z pomalu trouchnivějící koruny při bouři odlomila jedna pořádná a směřovala na lepenkovou střechu zmíněného (montovaného) domku.

Ořešák však duchapřítomně zabrzdil její pád a zabránil katastrofě níže rozpaženými rameny haluzí a bohatým listovím. O jeho osudu však bylo touto událostí rozhodnuto. 

Jakoby to tušil, začal rodit jako šílený a nadělil lidem několik pytlů slušně vyvinutých ořechů. Když opadlo listí nastaly jiné problémy. Přicházela parta za partou, ale žádná si netroufla sprovodit statného kmeta ze světa. Metr vzdálený plot a dva metry vzdálená veranda představovaly velké riziko. Teprve čtvrtá dvojka chasníků, kombinující um dřevorubců a stromolezců dokázala týden před Vánoci pomocí lan snést všechny větve a kmen postupně na zem.

Nejdolnější část kmene je dlouhá metr a osmdesát centimetrů a je k mání. Má jeden suk a je vidět na obrázku, který si ořešák určitě zaslouží pietně zveřejnit. Snad jsou na fotografii dobře patrné i zmrzlé slzy, které zbytek někdejšího junáka začal okamžitě ronit. 

Takto vypadala kasárna rakousko-uherské armády v roce 1861, dnes z nich zůstalo jen průčelí, resp. obvodové zdivo.

  Do sídliště dorazila zima

Kdo dnes ráno v jedné bezvýznamné ulici jednoho pražského sídliště na Jižním městě vyhlédl z okna, mohl se přesvědčit, že i do hlavního města dorazila zima. Okna parkujících automobilů byla potažená tenkou ledovou vrstvičkou. Rozespalé obyvatele paneláku, nedávno oblečeného do slušivého polystyrenového zimníčku, však čekalo ještě jedno překvapení. Jako návštěva z jiného světa, nebo z románu Stephena Kinga, stálo způsobně a spokojeně mezi zaparkovanými moderními automobily zjevení - pitoreskní autíčko z počátku minulého století. 

"Ajrovka," která jako jediná měla všechna skla čisťounká, průzračná, dřevěnou karoserii bez poskvrnky, noblesně a udiveně hleděla naleštěnými světlomety na renovované "králíkarny." Dříve než se ohromení nájemníci stačili vrátit z nedělního nákupu, tak přelud zmizel a na jeho místě stál, tak jak to má být, uniformní výtvor moderní techniky, jehož značku nemá význam uvádět. Nebýt fotografie, snad by tomu ani nikdo nevěřil. (14.10.2007)

Informace o Vašem systému:  

optimalizace 1360 x 768