Dusterforum

Zhruba tak dva roky motoristickou veřejnost, jinak též odborníky i laiky, fascinuje fenomén rumunského esúvéčka Dacia Duster. Zkratka SUV (Sport Utility Vehicle) se do češtiny příhodně překládá jako sportovně-užitkové vozidlo. Ne každé auto takto anoncované ovšem splňuje představy, které název imputuje. Tato stránka si neklade žádné vysoké cíle, nečiní si jiné nároky, než prezentovat praktické, byť laické, zkušenosti s tímto automobilem, který se stal dalším "redakčním" přibližovadlem. K případným připomínkám, resp. sdělení poznatků dalších uživatelů může posloužit Diskusní kniha Naše zkušenosti s provozem hodláme průběžně doplňovat. (5.9.2011)

Duster nás zaujal jednak vizuálním řešením, neméně pak pořizovací cenou. Ta se ovšem liší v závislosti na výbavě, takže ze základních cca 250000 Kč se v "nadupaném" provedení a výbavě může přehoupnout hodně vysoko přes 400000 Kč. Naše autíčko, které se zdá na první pohled robusnější, než se ve skutečnosti ukáže, je v provedení Arctica a disponuje dieselovým motorem (multi injection) Renault s výkonem 110 koní a (jen) pohonem předních kol. Ke standardní výbavě patří mj. šestistupňová převodovka, manuální klimatizace, palubní počítač, dělená zadní sedadla, mlhovky, elektricky vyhřívaná a ovládaná zrcátka, což platí i pro stahování předních oken. Kdo si ale ještě přeje třeba jen poměrně jednoduché rádio s CD, metalický lak či elektrony, ten si musí připlatit. Tolik střízlivá informace ilustrující obchodní politiku výrobce, nicméně objektivně dodejme, že většinu uvedených prvků samozřejmě postrádají základní modely ideově srovnatelné vozů jiných výrobců, za které však požadující vyšší úhradu.
	K demonstraci nuancí rozdílů mezi různými typy provedení si všimněme, že Arctica v komparaci s verzemi Access a Ambiance má nejen dělená zadní sedadla, nýbrž i potahy sedadel z údajně kvalitnější tkaniny (Krest) a disky nesoucí označení okrasné (na obrázku vpravo). Posuďte sami funkční a estetické odlišnosti. Na tomto místě se sluší k dosud uvedenému ještě dodat, že kola jsou šestnáctipalcová (pneumatiky Michelin 215/65 R 16 M+S), což z výrazně vystouplými blatníky dodává vozu jeho relativně mohutný vzhled (šířka bez zpětných zrcátek 1822 mm).
Jak dlouho jsme čekali I ? Prvotní zájem ve světě, západní Evropu nevyjímaje, byl mimořádný. Jak je tomu aktuálně, nedokážeme exaktně posloužit, my jsme si vůz objednávali v listopadu 2010 s dodáním nejpozději v srpnu 2011. V lednu se však se ozval telefon s oznámením, že požadovaný vůz je k dispozici, protože se několik jednotek uvolnilo v německých meziskladech. Převzetí jsme odmítli, vzhledem k nevhodnému ročnímu období s tím, že máme čím jezdit. K další výzvě pak došlo počátkem července.
Jak dlouho jsme čekali II ? Tady nás praktiky Renaultu poněkud zaskočily, protože po avizu, že vůz je k dispozici a promptním zaplacení požadované částky (deklaratorně levnější financování Dacia je sice o 20000 Kč nižší, v úhrnu však výrazně katalogovou cenu překračuje). Kdybychom předání vozu neurgovali, tak čekací doba by zřejmě překročila takto uběhlých deset dnů.
Předání proběhlo bez rušivých elementů, prodejce nám dokonce zdarma namontoval umělohmotné nosiče registračních značek.
Záruční lhůta není určitě přehnaná, aspoň pokud přihlédneme k praxi některých jiných značek. Záruka je tříletá, resp. 100000 km. Za nepříliš citelný příplatek ji lze prodloužit na 5, případně 6 let, ale limit ujetých km se nemění! Má to ale nezanedbatelný háček! Alespoň podle informací některých prodejců. Údajně firma reklamace více než nerada uznává, takže např. "vstřiky u dýzlů" podle expertních posudků "odcházejí" nikoli z viny výrobce, ale kvůli nekvalitnímu palivu, o které samozřejmě v českých podmínkách není nouze. Dokonce se nám dostalo doporučení jaká aditiva a v jakých intervalech preventivně přimíchávat, jakými oleji naftu obohacovat (nikoli ovšem M2T).
První dojmy nemusí být v tomto případně směrodatné, co však téměř šokovalo byly úžasně "lehké dveře." Po zvyku s "tankovými příklopy" u Octavie jsou jako pírko a při dovření jen krotce zaklapnou. Rozhodně nekorespondují s masivním dojmem facelitu. Samotná jízda byla příjemná, nerovnosti terénu volant předával "vcelku ochotně," ale nikoli nepříjemně. Jinak blikače blikaly, stěrače stíraly, ba i světla svítila a též odstřikovače správně fungvaly. Co také chcete zjistit na třicetikilometrovém úseku. Jen na konci cesty se garáž, původně stavěná na "stopětku s rezervou," poněkud zúžila.
Jistá potíž s přísunem relevantních informací spočívá v tom, že jsme tohle auto chtěli, ale vlastně nepotřebovali. Jako v té známé (a nepřesvědčivé) televizní reklamě na nejmenovaný automobil od dominantního výrobce grupy. Zatím jde tudíž spíše o dojmy. Všimněme si proto vnějšího vzhledu prodávaných vozidel. Image SUV, tedy "skutečného terénňáku," dotváří takové maličkosti jako ochrany blatníků, "chromovaný" práh zavazadlového prostoru, boční prahové rámy, přední rám, přední a zadní difuzor, což v souhrnu představuje další náklady oscilující bratru kolem třiceti tisíc. Nic z toho sice nejezdí, někdy jízdu spíše ztěžuje, ale ne každý se bez toho obejde.
	Pro SUV obecně jsou typické spodní náběhové kryty, které automobilka nabízí jako doplňky (na obrázku přední) pod poněkud přehnaným komerčním názvem difuzory, bez nich auto prostě vypadá nedodělaně. Nejsou až tak drahé, necelých patnáct stováků jeden. Vypadají plechově, jde nicméně o umělou hmotu v barvě matného chromu. Z praktického hlediska se jeví užitečnější ten přední, protože na omak toto místo působí velmi "pružně." Začali jsme však tím zadním a zvolili vlastní montáž, neboť na první pohled se nezdá složitá (a servis si za každou hodinu účtuje něco 400 Kč) a zároveň jsme chtěli vidět jak vypadá auto oholené. V poněkud nevzhledném balení jsou všechny prvky potřebné k uchycení a návod, připomínající obdobné, jaké dodávají prodejny nábytku v krabicích sestav si sám. Řekněme si v krátkosti jak na to: Nejdříve sejmete obě sdružená světla (jednoduše odšroubovatelná z prostoru kufru) potom spodní díl blatníku z černé umělé hmoty, potom vrchní, rovněž umělohmotný, ale v laku barvy vozu. Ten musíte tahen odcvakat od skeletu, což nejde úplně snadno. Když Vám díl konečně zůstane v ruce, tak se podezřele kroutí, udiví vás jeho lehkost a dojem křehkosti. Potom je třeba vyřezat (nožem na koberce) množství obdélníkových otvůrků pro zacvakávací nosy difuzoru. Dále se vyřežou čtyři téměř čtvercové otvory a k nim vyvrtají čtyři díry o průměru 8 mm, do nichž se umístí elementy umožňující pozdější přišroubování krytu. Na výkresech je vše kótováno poměrně přesně, samotný blatník má příslušná místa (hrubě!) vyznačená jemnými výlisky. Není to příliš složité, nějaký čas to ovšem zabere. Zpětná montáž a přidělání už jde jako po másle. Zejména oceníte pohodlnou manipulaci se světly. Zapojíte konektor a pomocí vrtulek připevníme ke kastli.
Signifikantní pro distribuční politiku je absence ochranných bočních prvků (lišt dveří). Francouzi si libují v masivních lištách z tvrdé umělé hmoty, zpravidla zašroubované do masivu dveří. Přijdou téměř na 4000 Kč, my jsme to vyřešili jinak. Vzhledem k výšce vozu (světlá výška přes 20 cm) je Duster spíše nebezpečný (při neopatrné manipulaci) běžným osobákům, než ony jemu. Proto jsme se rozhodli pro samolepící, gumové. Na internetu se dala sehnat černá guma vysoká 6 cm a "tlustá" 6 mm v délce 5 m za méně než 500 Kč. Pracuje se s ní dobře, nejprve je nutné ji rozbalit, natáhnout, a nejlépe zatížit na 48 hodin, aby mechanická "paměť" na svinutou polohu odezněla. Na karoserii jsou patrné vlysy, kam je možné pásy gumy ideálně umístit. Odpovídající místa pořádně odmastíme, pak z lišt stáhneme ochrannou pásku a pevně přitlačíme na příslušná místa, vlysy nás dobře vedou. Nesmíme zapomenout ponechat na koncích dveří asi 1 cm volného místa, aby si jednotlivé pásy navzájem nepřekážely. Jejich konce se dají pohodlně dočistit na běžné brusce, samozřejmě před nalepením. Práci je třeba provádět za vyšších teplot, kdy materiály k sobě lépe přilnou.
	Možná by se mohlo zdát, že dosavadní text je příliš kritický. To není cílem ani zájmem, jen se pokoušíme podělit o subjektivní a zároveň konkrétní poznatky a dojmy bez přikrášlování. Objektivně nutno dodat, že většina automobilek realizuje obdobnou, ne-li ještě spekulativnější obchodní politiku. Co nás ale opravdu zklamalo, je tak zvaný palubní počítač, a to samozřejmě neabstrahujeme od faktu, že od tak "laciného" vozu nemůžeme očekávat zázraky. Co se z jeho displeje dozvíme? Vlevo je ukazatel stavu paliva, vpravo teplota chladící kapaliny. Dole uprostřed se zobrazuje čas. Teprve nad digitálními hodinami, lze pomocí tlačítka na konci páčky vpravo pod volantem přepínat požadavky na distribuci několika údajů, které se ale točí pouze kolem spotřeby a ujetých kilometrů. Dozvíme se tak ujetou vzdálenost, kolik nafty už proteklo motorem, již ujetou a dojezdovou vzdálenost nebo průměrnou spotřebu. Například o okamžité spotřebě nebo dokonce venkovní teplotě si však můžete nechat jen zdát. V podstatě zbytečnost za velké peníze (komparativně k ceně vozu).
Průměrná spotřeba za prvních 300 km činí podle počítače 6 litrů, podle deklarovaných údajů výrobce má být kombinovaná 5.9 l. To není zásadní disproporce, protože zatím se vyhýbáme dálnici a vymetáme jen úzké okresy, města a městečka.
Zakoupili jsme přední difuzor, což považujte v rámci fóra za pouhé intermezzo. Prý se rovněž vyrábí ve Francii. Překvapení přišlo po rozbalení, když jsme zjistili, že přiložený montážní návod znázorňuje postup montáže zadního. Vzhledem k tomu, že ani po čtrnácti dnech prodelce nedokázal sehnat správný návod (i v dalších baleních to dopadlo stejně), tak jsme ho vrátili. Prodejna vrátila 1490 Kč.
Vyjeta první nádrž, ta má mít obsah 50 litrů. Zřejmě jsme ji nenaplnili úplně, protože počítač hlásí něco přes 900 absolvovaných kilometrů a zbývající dojezdovou vzdálenost necelých 40 km, při průměrné spotřebě 5.8 l - připomíná se, že zatím jezdíme jen po okreskách.
Vyjeta druhá nádrž, průměrná spotřeba stoupla na 6.1 l. Do nafty přidáváme aditiva, mají (údajně) zvýšit cetanové číslo a snížit oděr komponent vstřikovacích jednotek.
Dálniční známku pro příští rok lze používat již od 1. prosince, takže po dálnicích můžeme jezdit již bez obav z odhalení. Autíčko je komparativně svižné, leč spotřeba přiměřeně vzrůstá. Současný stav (najeto 2500 km) udávaný palubním počítačem je 6.3 litrů na 100 kilometrů.
Dálkové ovládání trochu zlobí. Proč? Spínací skříňka je vpravo pod volantem, není bez naklánění přímo viditelná, takže při zasouvání klíčku štěrbinu chvíli hledáte. To určitě není žádná tragedie, poněkud však irituje, když elektriku vypínáte, resp. klíč vyjímáte. V tomto momentě téměř pravidelně zmáčknu vypouklý knoflík ovládající centrální zamykání. Ani tohle není na mašli, ale nervově labilnějším to na náladě nepřidá. Řešení, které se nabízí jsem ještě nevyzkoušel, totiž bakelitovou krabičku na kroužku s klíčky otočit. Pak by ovšem mohlo docházet k opačnému efektu - zámek by mohl zaskočil při zapínání.
Spotřeba stoupá dál, alespoň podle palubního počítače. Přes zimu byl vozidlo prakticky odstaveno, takže při stavu 3000 ujetých kilometrů to je 6.5 litrů na 100 kilometrů.
Uplynul rok od uvedení do provozu, objednali jsme tudíž vozidlo ke garanční prohlídce. K tomu není zapotřebí nic jiného, než auto přistavit a dodat servisní knížku. Když jsme ji však otevřeli, tak jsme zjistili, že modely se vznětovými motory bez částicového filtru pro DUSTER 4x2 mají první revizní prohlídku za 2 roky, nebo při dosažení 20000 km. To je překvapení!
	Stále více se ukazuje, že palubní počítač je firemní šidítko. Takový marketingový podfuk. Údaje, které poskytuje lze snadno oželet. Můžeme si to snadno ukázat na stavu paliva v nádrži, resp. dojezdové vzdálenosti. O momentálním množství paliva v nádrži informuje v podstatě každé auto, snad s výjimkou Trabanta. Jak vidno z obrázku nalevo, tak v Dusteru je klasický "budík" nahrazen sloupcem vlevo na displeji, složeným ze stohu jakýchsi obdélníčků, které s klesající hladinou paliva ztrácejí shora dolů výplň (vysvícení). Vedle toho si můžete překlikat dojezdovou vzdálenost, ale ta koresponduje s grafikou ukazatele. Pikantní na tom ovšem je, že při poklesu dojezdové vzdálenosti pod 90 km se tento ukazatel ocitne bez výplně, ale stejně tak počítač odmítá informovat o zbývajících kilometrech bez tankování. Akorát se rozsvítí symbol čerpacího stojanu na displeji pod "počítačem," jak vidno z obrázku vpravo.
Pokud si budete potřebovat zkontrolovat, který blikač je právě v činnosti nemáte šanci, práci stěračů signalizuje dvé zelených šipek problikávajících oběma směry najednou. Na obrázcích výše jsou uprostřed první řady devítipoložkového panelu pod "palubním počítačem."
Ti, co mají zkušenosti s vozy Renault, nebudou mít potíže s ovládáním páček pod volantem. Jsou identické. Pro řidiče jiných značek možná až "přesofistikované." Páčka s ovládáním směrových světel funguje standardně, páčka stěračů (cyklovače) vpravo se posouvá směrem dolu.
Spotřeba nám stoupla na 6.6 litrů, ale jak nám napsal pan K. Valášek "nemáme zoufat," protože jeho čtyřkolka je výrazně žíznivější. Prý hodně přes 7 litrů. Také se diví jak může firma uvádět taková "hausnumera."
Konečně došlo na provedení první garanční prohlídky. Vozidlo bylo do servisu přistaveno v 7:45, výzva k převzetí došla na mobil v 10:50 hod. Podle daňového dokladu bylo vyměněno 5 l syntetického oleje ELF Solaris 5W - 30 RNX, olejový filtr, pylový filtr a filtr topení. Dále proběhla "standardní" prohlídka včetně "diagnostiky spotřeby" a provedeno umytí karoserie a oken. Podle sdělení technika nebyly zjištěny žádné závady. Pozoruhodné na daňovém dokladu byl velmi strohý výčet operací s odvoláním na "paušální ceny." Po blíže nespecifikovaném zdůvodnění 10 % slevy činila, výsledná cena včetně dph 4086 Kč. Pro ilustraci se podle informací zjištěných na internetu pohybuje cena oleje okolo 9 € za litr, filtru do 5 € a pylového cca 4,50 €. Vzhledem k tomu, že nebyla např. specifikována výměna media pro klimatizaci, vychází za této kalkulace cena práce po slevě na 2678 Kč, tedy poměrně dost nad 800 Kč/hod.
Určitě stojí za to, ukázat příklad toho, jak nejmenovaný servis vyúčtovává provedení garanční prohlídky. Co se asi skrývá za zásahy A nebo B?
Po provedení první garanční prohlídky shodou okolností vzrostla spotřeba na 6.7 litrů, což je o 1.6 litrů více nad oficiální deklaraci. V této souvislosti je třeba zmínit text, který najdete na oficiálních dokumentech v úplném závěru: Renault Česká republika a. s. si vyhrazuje právo měnit uvedené ceny a technické specifikace bez předchozího upozornění. Co dodat?
Najeto již skoro 20000 km, takže způsob jízdy s ohledem na spotřebu čas od času modifikován směrem k nižší rychlosti a lehčí noze. Průměrná spotřeba se tak aktuálně pohybuje mezi 6 - 6.1 litru na 100 km. Kdo ví co všechno tento příznivý posun ovlivnilo, říká se totiž také, že spotřeba phm po "období zajíždění" obvykle klesá a ustálí se. Tak uvidíme.
	Zmýlená neplatí, čímž se zcela mění komentář k předchozímu řádku. Pár cest před najetím jubilejních dvaceti tisíc kilometrů, bylo třeba opustit lehkou nohu a trochu tomu šlapat na krk. Takže došlo k tomu, že "palubní počítač" (stále se zdráhám tu hračku takto nazývat) ukazuje spotřebu rekordních 6.8 l/km.
	Prohlédli jsme si "radlici," kterou nabízí výrobce k Dusterům. Vypadá impozantně, jako ostatně celé auto, ale o praktickém využití na "4 šroubcích" lze úspěšně pochybovat. Odhadujeme, že účelnost koresponduje s jinými vymoženostmi typu "palubní počítač." Prakticky jsme to ovšem neměli příležitost vyzkoušet, což je asi dobře, protože těžko předvídat co by v případě nárazu odešlo nad rámec havárie proběhlé bez ochranného rámu. Ale vypadá to dobře. A o to přece jde. :-)
Nastal čas druhé garanční prohlídky po čtyřech letech, což je pravidlo uvedené v dokumentech, ačkoli systém evidence firmy předpokládá jednoroční kontrolu. Pro majitele vozu dvouroční interval samozřejmě představuje úsporu financí. Tentokrát jsme využili služeb jiného servisu, který na rozdíl od předchozího, srozumitelně popsal jednotlivé úkony, provedené v rámci prohlídky. Dokumentuje to obrázek níže.
Dlouhodobá spotřeba podle palubního počítače klesla na 6.3 l/100 Km (VIII. 2015)
Radost byla předčasná. Po ujetí 40000 km je spotřeba (podle palubního počítače) 7 litrů. (II.2018)
VIII. 2018. Máme za sebou 45000 km, dvě povinné STK. Protože pořád střídáme dvě auta, tak najeto jen tolik, vůz šlape jako nový.
IV. 2019	Odešla baterie. Stalo se tak krátce po další výměně oleje a filtrů (tentokrát v soukromém servisu). Vzhledem k tomu, že se tak stalo po osmi letech a sedmi měsících provozu, ze dne na den - resp. z noci do rána, tak si není na co stěžovat. Spíše to je důvod k oslavě. Horší je, že autobaterii následovalo rádio, k čemuž prý dochází zákonitě po ztrátě dodávky proudu. Tedy, ne úplně, jen po zapnutí blikají na displeji čtyři nuly. Nic dalšího se neděje. Z manuálu jsme se dozvěděli, že pravděpodobně čeká na vložení nějakého kontinentálního kódu k oživení. Tak si ho budeme muset zjistit...
I.2020	Výměna oleje a základní údržba.
I.2022	Výměna oleje, brzdové a chladící kapaliny. Výměna gumy u zadního stěrače, propláchnutí klimatizace. Základní údržba.
lX.2022	Emise, STK. Autíčko prošlo bez jediné závady. (Nelze se moc divit při cca 62000 km, souběžně nás však opustila "babička" Octavia, která zatím hodně "vypomáhala".

Zpět Home